Hnutí Nový německý film by se beze jména Wim Wenders stěží obešlo, zato český trh si až doposud s vydáním Wendersových nejlepších titulů hlavu nelámal. Rest je napraven a naštěstí i v uspokojivém technickém zpracování.
Krabička obsahuje čtyři disky, ale s tím, že jedno z nich skýtá dva filmy. Pětice snímků pokrývá roky 1974 až 1982, nabízí tedy opravdu to nejreprezentativnější, co Wenders natočil. (Nepočítáme-li pozdější slavné Nebe nad Berlínem vydané u nás v edici Netuctové filmy, Zóna/Aerofilms, a cenami ověnčený Paříž, Texas, které na trh přinesly také Levné knihy) Údobí 70. let se v případě nedostudovaného lékaře a filozofa Wenderse neslo tematicky v dotycích s lidskou vykořeněností, hledáním svého místa a formálně s vlivy americké kultury. Obojí se sebou souviselo, neboť Západní Německo se potácelo v jakémsi oparu bezčasí, nenacházelo vazby se svojí minulostí, ale s Amerikou ano. Proto Wendersovými filmy prochází neustálý motiv nápoje Coca-Cola, rocková muzika a ne náhodou svým jednáním někteří hrdinové připomínají osamělé kovboje brázdící nehostinnou krajinu. Wenders totiž sdílel se svojí zemí absenci kořenů nejen společensky, ale i jako filmař. Vzory hledal v Hollywoodu, v žánrovém filmu, a na něj odkazoval. Patrné je to v jeho zálibě road movie, kdy odcizenná města parafrázují westernová městečka, do nichž ústřední hrdina přijíždí jako nezvaný a neznámý a nedočkává se navázání kontaktu, či dokonce vztahu. Jediné souznění se mu podaří navázat s jemu podobnými. V chronologicky prvním snímku kolekce je to malá holčička Alice, s ní opouští Spojené státy, aby nenašli domov ani v Amsterodamu a ani ve městě, kde by měla Alice mít babičku. Ne cíl v pravém slova smyslu, ale cesta za ním je tím bezpečím, co nabízí prostor pro Wendersovy postavy. Jak následující Falešný pohyb, tak především pak vynikající V běhu času vypráví o domově, neuchopitelném, nestabilním, rozechvělém. Ukáže se, že není těžké jej naleznout, ale nepodlehnout deziluzi, neztratit touhu jej hledat (najít). Hledání vyžaduje zvláštní přístup k času, Wenders ve svých road movie nepodléhá pokušení jeho plynutí manipulovat, krátit ve prospěch snesitelnosti pro diváky. Odměnou může být dojem naprosté koexistence s postavami. Americký přítel, čtvrtý z titulů, má se Spojenými státy ještě pevnější vazby, odkaz na kovboje se zde objevuje explicitně (hraje Dennis Hopper), ale ani balancování na pomezí dramatu a žánru thrilleru nevadí, aby i v tomto snímku v popředí stála nesnesitelně bolestná cizota (mezi člověkem a okolím a uvnitř člověka samého).
Velmi snadno lze podlehnout dojmu, že tvorba Wima Wenderse se utápí v depresích, ale stejně jako život, i tento režisér podsouvá (často nečekaně) vtipné momenty a nechybí mu vedle jízlivosti i smířlivější postoj ke svým hrdinům. Ať už budeme jeho ranou tvorbu intepretovat tak či onak, kolekce pětice titulů by neměla zůstat nepovšimnuta.