Dílo či událost, která mne ovlivnila nějakým výrazně pozitivním směrem, se mi v roce 2008 hledá těžko. Naopak se mi stále opakuje pocit zklamání z české kinematografie, která se rozechvívá jen velmi těžce (např. Tobruk), místo toho skálopevně stojí (zabředává?) v již dávno zatuchlém prostoru kompromisních (tragi)komedií (ach ten Hřebejk!). Nedostatek tvůrčí odvahy, nebo neprůstřelné vesty místních distributorů? Co brání tomu, abychom se dočkali experimentů nebo naopak čistých žánrových titulů? A když přijdeme s něčím (pro nás) novým jako je celovečerní 3D animák, spoleháme na to, že status průkopníka ospravedlňuje ostudně nedůslednou dramaturgii a nevkus. Český současný film tak mé myšlení zatím opravdu může stěží někam pohnout.